Jak jsou na tom Češi s korupcí a přiznáváním příjmů?

01.11.2016 | , Finance.cz
MAKRODATA A EU


Proč falšujeme daňová přiznání a jaký je náš vztah ke korupci? Brněnští ekonomové a politologové experimentálně zkoumají vztah lidí k věcem veřejným. I když komplexní závěry ještě nejsou známy, částečné výsledky jsou už dostupné.

Penále vliv nemá

Odborníci z laboratoře experimentální ekonomie Masarykovy univerzity v Brně (MUEEL) pod vedením docenta Jiřího Špalka zkoumali motivy jedinců v okamžiku, kdy mají zdanit svůj příjem. V rámci experimentu si tak účastníci vydělali nějaký příjem prostřednictvím jednoduchých úkolů. Poté bylo na jejich rozhodnutí, zda uvedou správnou, nebo jinou, a obvykle nižší částku pro odvod daně. „Ukázalo se, že i čeští účastníci v základních věcech reagují podobně jako účastníci zahraničních experimentů. Zatím nemáme zpracovány všechny výsledky, ale už nyní můžeme říci, že míru daňových úniků snižuje vyšší pravděpodobnost kontroly daného subjektu. Naopak rostoucí výše penále pro odhalené neplatiče daní má vliv spíše malý,“ říká docent Jiří Špalek. Doplňuje, že experimenty nepopisují společnost jako celek, ale dokážou přinést informace o chování, které se jinak v reálném světě zkoumá velice špatně. „Proč lidé neplatí daně, to dotazníkem nikdy nezjistíte,“ popisuje motiv experimentů vedoucí katedry veřejné ekonomie, který s netradiční metodou sběru vědeckých dat na univerzitě před devíti lety jako první začal.

Nejsme sobečtí

Brněnští vědci také testovali ochotu lidí přispívat na věci veřejné, jež běžně používají a jsou hrazeny z veřejných rozpočtů. Bylo to například zajištění bezpečnosti - policie, veřejné osvětlení a podobně. „Navazujeme na poměrně rozsáhlý zahraniční výzkum, který se snaží najít odpověď na otázku, co vede lidi k dobrovolné spolupráci v situacích, kdy by jim lidská přirozenost měla velet preferovat sobecké volby. Už prvotní výsledky totiž naznačují, že mezi chováním hypotetického člověka ekonomického, tedy tzv. homo oeconomicus, a reálným chováním subjektů experimentů existují značné rozdíly. Zjednodušeně řečeno, lidé dobrovolně přispívají na veřejné mnohem více a mnohem častěji než dle teorie očekáváme,“ popisuje docent Jiří Špalek. Mezi hlavní důvody patří určitá míra altruismu mezi lidmi. Ale svou roli mohou hrát i jiné faktory. Lidé jsou často takzvanými podmíněnými spolupracovníky. Pokud vědí, že ostatní v minulosti přispívali, činí podobně. Jeden z motivů je také spojen s tzv. efektem warm glow, což označuje (vlastně sobecké) uspokojení z toho, že jsem udělal správnou věc.

Podplácím, protože to je běžné

Zájem brněnských odborníků se také zaměřili na situaci úředníka v možné korupční situaci. „Účastníky našich experimentů zkoumající korupční chování byli vždy univerzitní studenti, kteří byli v rámci experimentu v roli úředníka vystaveni korupční situaci. Ukázalo se nám, že významnou roli v rozhodnutí úplatek přijmout, anebo nabídnout, hraje celkové přesvědčení o existující korupci. Hráči sehráli modelovou situaci, kdy mohli nabídnout či přijmout úplatek, což s sebou přinášelo výhody v podobně vyššího výdělku. Ovšem s rizikem přistižení a následných sankcí. Odlišně se chovali ti, kteří považovali ostatní účastníky experimentu za spíše úplatné, než ti, kteří takovou prvotní představu neměli,“ vysvětluje Jiří Špalek. Ani zde zatím nejsou uzavřeny všechny experimenty, ale ví se například, že v podobných situacích se rozdílně chovají ženy a muži. Ženy jsou o totiž něco méně náchylné k nákladnému trestání korupce. Současně mají pocit, že korupce je mnohem rozšířenější.

Tým MUEEL v současné době dokončuje studii, která testuje vliv rotace úředníků na ochotu přijímat úplatky. Rotací je myšleno střídání úředníku na různých pozicích, zákazník by téměř pokaždé za přepážkou našel někoho jiného. „Navazujeme na starší studii kolegů z Německa, kterým vycházelo, že rotace úředníků může míru korupce zásadně snížit,“ pokračuje Jiří Špalek.

Rozkrytí chování lidí

Experiment vědcům umožňuje sledování určitého chování „v přímém přenosu“, což na datech získaných ze statistických šetření, či dotazníků není možné. Umožňuje také opakování daných pozorování a tím odhalení skutečného chování jedinců. V některých případech je to dokonce jediný způsob, jak získat alespoň nějakou představu o chování lidí či jiných ekonomických subjektů. Sem patří právě například oblast daňových úniků

Na Ekonomické správní fakultě Masarykovy univerzity podnikají podobné pokusy už devět let. Nejprve chtěli nějak ozvláštnit výuku, což skupinový experiment výborně splňuje. „Postupně jsme zjistili, že lze tuto hru přenést i do více kontrolovaného prostředí a dozvědět se tak nové skutečnosti. To, že se nám podařilo vytvořit laboratoř, která je plně srovnatelná s pracovišti na renomovaných zahraničních pracovištích, stejně jako, že jsem pro danou oblast získal výborné spolupracovníky mě, pochopitelně, velmi těší,“ uzavírá docent Jiří Špalek.

Autor článku

Martin Ježek

Martin Ježek  


Pomohl vám tento obsah? Dejte mu hodnocení:

Průměrné hodnocení: 0
Hlasováno: 0 krát

Články ze sekce: MAKRODATA A EU