Kdo vyhraje prezidentské volby: Zeman vs. Drahoš?

Stejně jako před pěti lety postoupili do druhého kola dva velmi odlišní kandidáti. Na jedné straně stojí hlas lidu, přístupný všem, který mluví prostě lidově a nebojí se říkat nepříjemnou pravdu i příjemné lži. Na straně druhé letos stojí místo distinguovaného aristokrata odtažitý intelektuál, kterého vlastně nikdo nezná, ale který tak nějak údajně reprezentuje slušnost. Zeman a antizemanovský Drahoš letošních prezidentských voleb.

• Proč volit/nevolit Jiřího Drahoše?
• Proč volit/nevolit Miloše Zemana?

A taková lidovost je právě jedna z největších výhod Miloše Zemana. Jiří Drahoš sice před pár dny prohlásil, že Miloš Zeman jako prezident není příliš blízko běžným lidem a že vlastně nedokáže rozumět každodenním problémům. Ovšem jak blízko je běžnému životu člověk, který strávil celý život ve vědě. Pamatujete si, jaké to je na vysoké škole? Všichni ti akademici, profesoři, docenti, rektoři a vedoucí kateder... přišli vám úplně normální? Nebo spíš mírně odtržení od běžného života? Jako srovnávat život vědce a akademika s běžným lidem úplně dobře nejde.

Kdežto Miloš Zeman na tomto pracuje už několik dekád. Od devadesátkového Zemáku, autobusu, který objížděl kraje v rámci předvolebního boje, až po člověka ve funkci, který se hrdě hlásí ke konzumaci české Becherovky. Toto je rozhodně model, se kterým se může pravděpodobně identifikovat větší část českého národa než ta, která hledá do funkce gentlemana. Což jen tak mimochodem dokazuje i skupina 2 miliónů voličů, kteří si vybrali Zemana už v prvním kole.

Další velkou výhodou je fakt, že podpora Miloše Zemana je dlouhodobá a trvalá. Jasně, je v politice dlouho a ne všechno se za ty dvě dekády odehrálo přesně podle představ nás všech. Jeho voliči mu to ale odpustili. Opoziční smlouva tenkrát v devadesátém osmém naštvala kde koho, ale dneska už to tak bereme, že dva hlavní představitelé: Klaus a Zeman, v tom prostě umí chodit a do politiky proto patří. V předchozích volbách získal Miloš Zeman v prvním kole prezidentské volby jen 1,25 miliónů voličů. Jeho podpora tak rozhodně neslábne, i když mluví sprostě, jezdí do Číny a kamarádí se s Ruskem.

Výraznou silnou vlastností Miloše Zemana je jeho pečlivě budované a důsledně prezentované antisystémové postavení. Od toho Zemáka přes opo-smlouvu až po současnou inklinaci k Číně a Rusku. Od kličkování v rámci a vlastně i proti ústavě po žoviální bonmoty o střílení novinářů. To všechno jsou systematické projevy proti současnému politicko-ekonomicko-sociálnímu systému. Miloš Zeman nabízí alternativu. Neříkám, že to je chytrá alternativa, ani že je bůhvíjak životaschopná, pokud by byla uvedena do realizace. Ale je to alternativa. Je to klasické vymezení se proti současné situaci a populistické postavení se proti NIM. Nikdo úplně neví, kdo jsou ONI v případě Miloše Zemana, jeho přístup je značně flexibilní, každopádně tento antisystémový postoj zabírá. Cílová skupina Miloše Zemana na to slyší, ví, že jako prezident toho Miloš moc nezmůže, ale milují ho pro jeho schopnost říkat "pravdu".

Však co vyhrálo ANO volby? Pocit, že Andrej Babiš je jiný. Nabídněte jen vidinu alternativy a cílová skupina na to uslyší. ANO navíc není jediný případ, antisystémové výhry v současné politice můžeme pozorovat i ve světě. Však co přesně reprezentuje Donald Trump jako americký prezident? Prostě jiná řešení na současné problémy. Stejně tak Jean-Maire Le Penn, antisystémová řešení, pravicová a levicová, nebo jen čistě populistická jsou lákavá a pro voliče zajímavá. Což vlastně dokazují i volební výsledky v parlamentních volbách na podzim: vzestup antimigrantské SPD nebo rebelujících Pirátů. Úplně systémová řešení to nejsou a voliči na to slyší.

Protože jakkoliv se máme v současné době skvěle a v podstatě stále lépe, určitě by to mohlo být lepší. Vyloučené sociální skupiny a chudší spektrum obyvatel nemá často pocit, že tento současný systém je lepší. Však dříve to bylo jistější, výhodnější a hlavně spravedlivější. Miloš Zeman už dříve nabízel vlastně antisystémové změny, sociální stát oproti pravicovým transformacím k tržní ekonomice, to byla jedna z jeho největších předností v devadesátých letech. Dneska už nenabízí sociální jistoty, každopádně to není ani úloha prezidenta, ale nabízí lidovost, takovou tu jadernou lidskost a zastání se prostého lidu.

Oproti tomu Jiří Drahoš je zastánce současného establishmentu, hodlá respektovat ústavu (ach jaká to slabost), hodlá se chovat slušně a chce spojovat. Ano tohle jsou ty správné hodnoty, svoboda, demokracie, lidskost a slušnost. Opravdu ale naše moderní společnost takovéto hodnoty vyznává masově a viditelně? Přece jenom symbolem nedávné uprchlické krize se nestala humanitární pomoc, kterou prosazuje víceméně Jiří Drahoš. Ne v Česku se jím stal silný mladý muž – imigrant s iphonem v ruce. Tedy materialistický obraz, který nám představil Miloš Zeman.

Což samozřejmě neznamená, že taková je celá společnost. Velkou výhodou Jiřího Drahoše je právě jeho pravicovost a systémovost. Ať si myslíme cokoliv, tak demokracie je nejspíš nejlepší organizace kolektivní společnosti od dob kmenového zřízení. Lidstvo si za těch pár tisíc let vyzkoušelo různé aristokracie, autokracie, diktatury, smíšené systémy, totality i vojenské režimy. A nějakým způsobem se ty nejvíce ekonomicky vyspělé země prostě shodly na demokracii. Což si samozřejmě velká skupina lidí ve společnosti uvědomuje. Demokratický systémový postoj? Ten ze dvou prezidentských kandidátů má jen Jiří Drahoš.

Nevýhodou české pravice je ovšem to, že je výrazně roztříštěná. Ona i ta česká levice není homogenní: kromě ČSSD tam najdeme i antisystémovou KSČM. Ale podívejte se na českou pravici, nejen na těch několik politických stran, ale i na nepostupující prezidentské kandidáty. Bývalý předseda ODS, úspěšný podnikatel, mladý lékař a diplomat. Dohromady posbírali více hlasů než Miloš Zeman, ale každý zvlášť je prostě slabý. Pokud by se Jiřímu Drahošovi podařilo tyto roztříštěné pravicové síly spojit a podpořit, tak druhé kolo má už dnes s převahou v kapse. Všechny tyto kandidáty spojuje téma změny, slušnosti a demokracie. Jiřímu Drahošovi zatím ostatní pravicoví neúspěšní kandidáti vyjádřili podporu, teď jen tento potenciál proměnit v reálné hlasy.

Jiří Drahoš ale bude muset během následujících dní překonat jednu zásadní překážku. Svoboda, demokracie, slušnost, to všechno jsou krásné a vysoké hodnoty, ale nejsou spojené s žádnou emocí. Zeptejte se kteréhokoliv markeťáka a PR specialisty: emoce prodávají, emoce se vám vrátí jako podpora. Dejte do reklamy emoce a máte své zákazníky jisté. Miloš Zeman má strach. Strach z imigrantů, strach z islámu, strach ze změn ve společnosti, když zůstaneme systémový. Pracuje s tím opravdu výborně a už několik let se tak úspěšně staví do role toho silného, který nás našeho strachu zbaví. Ona kampaň postavená na strachu je vlastně geniální. Ano vždycky se ozve nějaký ten racionální hlas, který vysvětlí, že není čeho se bát. Zkusili jste ale někdy svému dítěti říct, však neboj se, to nic není? A přestalo se bát?

Jiří Drahoš může Miloše Zemana v druhém kole porazit. Předpoklady na to má. Podporují ho protikandidáti, je dostatečnou změnou a říká ta správná slova o demokracii a postavení prezidenta. To ale neznamená, že to bude mít lehké. Musí se totiž postavit našemu strachu, musí být schopný vysvětlit, že systém je lepší než antisystém. A v neposlední řadě musí být schopný mobilizovat pravicové voliče. Voliči Miloše Zemana totiž k volbách docela určitě přijdou, strach jim nedovolí absentovat. Mají stejně silné odhodlání i voliči Jiřího Drahoše?

I předvolební průzkumy před druhým kolem dávají výraznější šance na vítězství Jiřímu Drahošovi. Má v to kapse a věří mu i sázkaři. Jak se ale ukázalo v minulých letech, oni ty předvolební průzkumy jsou ošidné. Rozhodně totiž například netvrdily, že v Americe bude novým prezidentem Donald Trump, stejně tak předvolební průzkumy nepřišly ani s výsledkem, že UK nebude součástí EU. A Jiří Drahoš by za prvé neměl podceňovat mobilizační schopnosti a masy voličů svého soupeře a za druhé rozhodně ještě nemá vítězství v kapse. Parlamentní volby 2017 ovlivnili prý nejvíce nerozhodnutí voliči, kteří to nakonec hodili těm, kterým to hodili. Komu to tedy hodí rozhodnutí i nerozhodnutí voliči tento týden?