Psychosomatika: je to šamanství, nebo medicína XXI. století?

07.11.2018 | , Finance.cz
Spotřebitel


Souvislost mezi psychickým stavem člověka a jeho tělesným stonáním je známa dávno. Přesto se ale do povědomí současných lékařů dostává jen pomalu. Na způsoby a vůbec pozici psychosomatické léčby jsme se zeptali předsedy Společnosti psychosomatické medicíny České lékařské společnosti JEP Vladislava Chvály.

Psychosomatické anabáze

„Ani vojenským lékařům ve válkách nemohlo uniknout, že se mnohem lépe hojí zranění vítězů než poražených. Samotným pojmem psychosomatika ale chtěl jeho autor Johan Christian Heinroth (1773 až 1843), německý biolog zaměřit pozornost na vztah těla a duše ve svém pojednání o nespavosti. Později se ukázalo, že psychosomatických chorob je celá řada, počítaly se mezi ně například astma, žaludeční vřed, Crohnova choroba a další. Psychosomatická medicína se pak významně rozvinula v první polovině 20. století především v německy mluvících zemích a ve Francii spolu s rozvojem psychoanalytické teorie a praxe. Po válce začal dominovat v medicínském výzkumu vliv anglosaské objektivistické metodologie a od složitých psychosomatických úvah, které jsou náročné na vzdělání, klinická pozorování a jedinečný vztah lékaře s pacientem, se ustupovalo. Zatímco ve Spolkové republice Německo se psychosomatika udržela a bohatě rozvinula, u nás byla dost tvrdě potlačovaná komunistickým režimem jako „buržoazní pavěda“. Přestala se vyučovat, na lékařských fakultách nezůstala jediná katedra psychosomatiky,“ říká doktor Chvála.

Pacient – pasívní spotřebitel

A i když v roce 1977 přijala Světová zdravotnická organizace (WHO) podle kanadského lékaře Georga L. Engela bio-psycho-sociální model zdraví a nemoci, který je podle Vladislava Chvály dodnes základem vědecké psychosomatiky, drtivá většina medicínského výzkumu dnes zkoumá především biologickou složku stonání. „Přestože je vliv sociálních vazeb a jejich prožívání na rozvoj a udržování nejrůznějších nemocí očividný, pro běžný výzkum je to příliš složité. Biomedicína pracuje s ověřitelnými, tedy statisticky významnými fakty. Velké nemocnice, standardizované postupy, drahá technika s jasnými diagnózami, správně vybraný lék. Na důvěrný vztah lékaře a pacienta tam není čas ani místo. Pacient je pasivní spotřebitel. Psychosomatická medicína pracuje s jedinečným lidským příběhem, náhodou, nejistotou, důvěrnými osobními informacemi, které nelze zahrnout do statistické normy. Podstatný je osobní vztah lékaře a pacienta, který podporuje samohojící procesy duše i těla v jejich souhře. Vede k pochopení souvislostí a ke změně. Vyžaduje aktivní přístup pacienta. Jak vidíte, je rozpor mezi oběma přístupy tak obrovský, že ačkoli někteří kolegové stále ještě tvrdí že „celá naše medicína je vlastně psychosomatická“, nelze čekat, že by se spontánně takový stav naplnil. Cesta ke změně medicíny vede přes nástavbový obor psychosomatika, který v naší legislativě máme od roku 2013,“ říká šéf psychosomatické společnosti.

 

Vyladěné tři vrstvy

Jaké vlastně mají psychosomatické nemoci původ, odkud se berou, a které nemoci za psychosomatické nepočítáme? „Engelova koncepce bio-psycho-sociálního přístupu ke zdraví a nemoci vychází z toho, že na každé nemoci se podílejí všechny tři vrstvy, u různých nemocí různou měrou. Třeba u zlomeniny bude hlavní složka biologická, ale už hojení hodně závisí na psychickém stavu a ten zase na sociálních vazbách pacienta a jejich dynamice. Obávám se, že my lékaři jen velmi těžko chápeme, jak spolu tyto tři vrstvy vlastně souvisí. Že se ve skutečnosti vzájemně jen vylaďují. Ve škole se toho tolik učíme o těle, že na psychické a sociální systémy nezbývá vůbec čas,“ pokračuje doktor Chvála.

Neméně složitou oblastí psychiky se podle jeho slov zabývají psychologové, a o sociálních systémech vědí něco víc sociologové. Ale všichni tito odborníci spolu jen málokdy spolupracují, takže člověka vlastně nikdo nevidí v jeho bio-psycho-sociální celistvosti. Lékaři navíc vidí pacienta především prizmatem své specializace, v extrémním případě jen jeden orgán, nebo funkci. Přesto spolu vždy souvisí tělesný symptom jako signál, psychické zpracování a přiřazení jeho významu, a mezilidské vztahy vytvářené skrze jazyk a komunikaci. „Nemoci vytváří tělo samo ve složitých reakcích na své okolí a jeho prožívání. Nejběžnější pochopení vzniku psychosomatických nemocí je teorie stresu, která popisuje vznik onemocnění do velkých podrobností.“

Způsob stonání

Dnes už se o specifických čistě psychosomatických nemocech podle Vladislava Chvály nemluví. Spíš by se dalo uvažovat o psychosomatickém způsobu stonání. To se může projevovat jakoukoli somatickou – tělesnou nemocí, které nereaguje na běžnou čistě somatickou léčbu. „Pak je třeba uvažovat, že jsou ve hře ještě jiné faktory, možná psychické, vztahové nebo duchovní. Těm se při běžném vyšetření obvykle pozornost nevěnuje, takže ani nevíme, co vlastně za konflikty ve své rodině zrovna prožívá adolescent, který přišel s angínou. Pokud mu pomohl penicilín a pár dnů volna, tak není třeba nic řešit. Ale pokud má angínu už pošesté v roce, tak bychom se měli jeho životem zabývat. No a pozornost, kterou věnujeme vhodným způsobem právě tomu kontextu, jeho individuální situaci a prožívání, může vést ke změně v jeho stonání. K řešení a uzdravení.“

Jak funguje psychosomatická léčba

(foto: Shutterstock)

Pochopení pacientovy jedinečnosti

Co vlastně psychosomatický pacient zažívá a jak ho běžný lékař chápe? „To hlavní, co potřebuje pacient s tímto typem stonání zažít, je přijetí a pochopení ve své jedinečnosti. Nelze to udělat jako na běžícím páse. Potřebujeme smysluplný rozhovor, který přivede na světlo nejen biologická fakta: kde vás to bolí? Ale také jedinečnou psychickou realitu: jak to prožíváte?. A to nelze oddělit od reality vztahové: kdo nebo co je teď největším zdrojem vašeho napětí? Přes dvacet let vyučujeme zdravotníky tzv. práci s časovou osou, což je přesně ta technika rozhovoru, která umožní, aby se subjektivní bio-psycho-sociální realita pacienta stala obsahem prvního setkání. Nevěřili byste, jak i lékaři s dlouhou praxí jsou překvapeni, co všechno v životě pacienta spolu souvisí. Ti, kteří se za léta své praxe naučili tajemným alternativním postupům s odvolávkami na nejrůznější fantastické energie, jsou velmi překvapeni, že zdrojem většiny našich nemocí jsou naše nejbližší vztahy a jejich prožívání. Paradoxně vůbec nic tajemného. Oč obyčejnější, o to těžší,“ říká Vladislav Chvála.


Víte, kdy může být dům nemocný?

Autor článku

Martin Ježek

Martin Ježek


Pomohl vám tento obsah? Dejte mu hodnocení:

Průměrné hodnocení: 5
Hlasováno: 10 krát

Články ze sekce: Spotřebitel