Dividendy ze zahraničí jsou 25x menší než ty, co putují z Česka

V minulém článku jsme se podívali, kam putují dividendy z Česka a které velké zahraniční společnosti posílají svým mateřským společnostem zisky. Nyní se podíváme, proč tomu tak je a kolik dividend putuje do České republiky.

• České dividendy ze zahraničí jsou mnohem nižší
• Jsou dividendy zlo?
• Proč je v Česku tolik zahraničního kapitálu?

Nejvíce dividend českým firmám plyne ze Slovenska

Zdroj: Shutterstock

Dividendy plynoucí do ČR ze zahraničí jsou 25x menší

Přibližně 10,1 miliardy korun, to je částka, kterou české subjekty čerpaly na dividendách ze zahraničí v roce 2018. Jedná se o meziroční pokles o 1,7 miliardy korun. České společnosti reinvestovaly zisk v hodnotě 49,75 miliardy korun (nejvíce ovšem v daňových rájích v Holandsku (25,5 miliardy korun) a na Kypru (6,7 miliardy korun). Nejvíce dividend českým firmám přiteklo ze Slovenska (3,25 miliardy korun) a z daňových rájů Holandska (2,1 miliardy korun) a Kypru (2,6 miliardy korun).

Řada českých podnikatelů využívá právě těchto daňových rájů. Navíc dosud české společnosti mnohdy zkrátka nemají takový kapitál, infrastrukturu ani know-how, aby mohly konkurovat velkým "zajetým" nadnárodním firmám.

Největší českou firmou sídlící v Česku je Agrofert Andreje Babiše, který úspěšně rozjíždí podnikání i v zahraničí (Německo, Slovensko, Maďarsko), ale přesto pro něj zůstává podnikání v Česku alfou a omegou.

Jsou dividendy zlo?

Samozřejmě, že nejsou. Zahraniční společnosti přišly do ČR investovat peníze a vydělat. Zahraniční subjekty v Česku zaměstnávají sta tisíce lidí. Navíc s podnikáním jsou spojena rizika a Česko v 90. letech bylo místo, kde jste mohli rychle zbohatnout, uchytit se, ale zároveň rychle prodělat. Za to vše si jistě zahraniční investoři zisk zaslouží.

Problém je ovšem v tom, že v mnohých případech jsou míry výnosů z České republiky (ale i Slovenska) nepoměrně vyšší než v domovských zemích, a z Čechů se tak stávají dojné krávy. Dalším problémem je, že reinvestovaný zisk je mnohem menší než odvedené dividendy. Na druhou stranu si společnosti v posledních letech "jely" na vlně příznivého ekonomického cyklu, což se může obrátit a zisky se mohou proměnit ve ztrátu.

Nicméně neviňme z odvodů dividend z Česka pouze "zlé" zahraniční společnosti, protože i mnozí čeští podnikatelé mají sídla svých firem v daňových rájích (například skupina PPF nejbohatšího Čecha Petra Kellnera). I když dle posledně dostupných dat společnosti Bisnode obliba daňových rájů klesá. Společnosti se tedy stahují z Nizozemska či Seychel a počet společností je dlouhodobě okolo 13 tisíc a od roku 2015 se jejich počet snižuje.

Proč je v ČR tolik zahraničního kapitálu?

České podnikatelské prostředí dostalo dvě rány, se kterými se muselo vypořádat. Ta první a nejvíce ničivá bylo vyvlastnění podnikatelů v 50. a 60. letech za socialismu a přehození výhybky českého průmyslu. Z pokročilého lehkého průmyslu, který patřil ve své době k celosvětově nejvyspělejším se takřka celý průmysl musel přeonačit na těžký průmysl s minimálním rozvojem technologií. Navíc vztahy s tradičními západoevropskými partnery byly zpřetrhány a musely se navázat nové vztahy se zeměmi na východ od našich hranic, které měly diametrálně odlišné potřeby.

Po 40 letech vlády jedné strany začal socialismu po celé Evropě docházet dech a v Česku se po Sametové revoluci otevřely dveře na západ. V rámci privatizace přešlo mnoho majetku do rukou spekulantů i nezkušených lidí a české společnosti bohužel nedokázaly příliš konkurovat na českém ani zahraničním trhu, navíc západní kapitál a zkušenosti poměrně rychle vedlo k převzetí těch největších českých podniků. 

Vykořenění z dob socialismu, naivita a nezkušenost, touha rychle zbohatnout a divoká privatizace, společně se zahraničním kapitálem, který ucítil příležitost, znamenalo jediné - mnoho původně českých firem se dostalo do zahraničních rukou, což je patrné téměř napříč všemi sektory:

• Kdo vlastní české banky?
• Kdo vlastní české pojišťovny?
• Kdo vlastní české pivovary?
• Kdo vlastní české obchodní řetězce?

V době globalizace jsou trhy (zvláště ten evropský) rozebrány velkými hráči, kteří (na rozdíl od České republiky) mohli v prostředí tvrdého kapitalismu vyrůst a mít pevnou základnu ve formě dostatečného kapitálu a silné mateřské společnosti (u bank a pojišťoven ještě někdy u státu). Navíc v 90. letech český stát razil cestu rychlé privatizace a přitahování zahraničních investorů, což rovněž nepomohlo některým českým společnostem. 

Nicméně dodejme, že pro zahraniční společnosti byly investice v České republice často rizikem, protože prostředí bývalého socialistického státu bylo neznámé a neslo řadu specifik a řada zahraničních firem v Česku neuspěla.

Ani 30 let po sametové revoluci se nepodařilo nůžky mezi odlivem kapitálu z Česka a přílivem kapitálu do Česka sevřít a trend je spíše opačný. Reinvestovaný zisk zahraničních společností činí přibližně třetinu a zbývající dvě třetiny plynou zahraničním vlastníkům.

Zdroj: ČNB -. Běžný učet