8 tajemství koronaviru

Mnoho věcí a souvislosti je kolem covidu – 19 zastřeno nejasnostmi, podivnostmi a jakousi podivnou informační mlhou. Z toho samozřejmě těží nejrůznější skupinky od notorických konspirátorů, kteří vidí lumpárnu, kam se podíváte, přes spolčení mocnosti (viníkem je ta, kterou druzi v názoru nemají v lásce) po síť 5G, která prý může taky za všechno. Jako medicínští laikové se můžeme domnívat a spekulovat o ledasčem, ale pokud je na pochybách světově uznávaný chirurg a onkolog, asi už to za zmínku stojí. Onkolog Jan Žaloudík ve svém článku pro onkologický časopis rozebírá nejasnosti kolem covidu-19.

Jsou tajemství koronaviru přikrytá rouškou temnoty?

Zdroj: Shutterstock

Původ viru

První „tajemství“ Jan Žaloudík vidí v původu viru. Má pocházet od netopýrů. „Chráněné netopýry máme ovšem také v Moravském krasu, leč jde asi o jinou rasu. Masité netopýry kaloně konzumují občané v Indonésii. Podle statistiky visící i na webu MZd je tam prý registrován jeden případ covidu. Mrtvý nikdo. Skoro k neuvěření. Žijících obyvatel je v Indonésii podle wikipedie 272 miliónů na 17 508 ostrovech.“

Tip: Kde se vzal koronavirus? V hloubi pralesa či v laboratoři?

Druhé tajemství se opět týká původu covidu -19. „Někdo soudí, že darebný virus je laboratorním produktem a bratrem SARS, MERS, případně příbuzným Eboly, uniklým komusi kdesi odkudsi kamsi. Protože jeho startovní promotorový úsek má jakési divné, evoluci cizí sekvence. Těžko to, pravda, jen tak od oka potvrdit nebo vyvrátit. Nejlépe je asi zkoumat, co je virus vlastně zač. Covidí virus, jakkoli zpandemičtělý, je ovšem v ČR těžké sehnat. Předmětem vyšetřování jsou, jak je i policejním zvykem, zatím občané, virus nikoli. Vím zatím o třech bádání dostupných vzorcích z těch osmi tisíců pozitivních nálezů ve vlasti. Není to pro nezávislé bádání nijak moc jakoby jen tři nugety kdesi v korytu valícího se Yukonu na očekávaném Klondiku nemnohých. V zahlcení viry nejsou viry,“ píše profesor Žaloudík

V normální medicíně bývají podle brněnského lékaře populární klinicko-patologické semináře, kde se probírají pitevní nálezy zemřelých, zejména pak těch s nejasnými či novými diagnózami. Tak se totiž lze poučit pro další péči o živé. „Teď nějak o patologických nálezech pro poučení živých při těch dvou stovkách mrtvých neslyšet. Možná jen v televizi, kterou jinak fenomén smrti fascinuje ve filmech, zprávách i seriálech. Možná zemřelí na COVID někde pitváni a podrobně analyzováni jsou, spíše nikoli. Nařízeno to není, jak by se u zabíjecí novinky i čekalo.“ To je třetí tajemství covidu -19.

Kdo umírá na covid?

Jan Žaloudík si všímá, že napříč světem není moc metodicky ujasněno, kdo je zemřelým na covid, s covidem na něco jiného, s plicním onemocněním v době covidu, případně neplicní chorobou. „Hojně se umírá takzvaně stářím. Život nějak skončit musí. Když je přítomen virus, je to na virus. Není-li, je to leckde také na virus. Nebylo by bývalo nic snazšího než metodiku přiznání co vidí smrti vydat během prvních hodin v EU nebo WHO. WHO vydala doporučení, jak smrt klasifikovat až 20. dubna. Nespěchala, ale ani nenaléhá, toliko doporučuje. I tak tam covid jako příčina nefiguruje, může být jen smrti pomocným faktorem, jakousi plačkou při pohřbu. A tak se divme, že skvěle rozvinuté země, kam jsme léta posílali stážisty učit se úspěšnému a úžasnému zdravotnictví, jsou na tom stran mrtvých o řád i dva hůře než země tolik nepokročilé, odkud byli oni školenci za poznáním pokroku vysíláni. Jeví se jakýsi reverzní východo-západní gradient.“ Čtvrté tajemství.

„U nás bylo ke 24. únoru před covidí patálií 1422 případů chřipky na 100 000 obyvatel, tedy celkem v ČR 142 200 případů virových respiračních onemocnění, aniž to kohokoli vzrušilo. Postupně pak k 16. březnu výskyt chřipky klesl na 69 900 a hlášeno 58 mrtvých s touto diagnózou. Dále už nejsou odhady uváděny pro všeobecný zájem o covid, upadající hlášení ostatních viróz i uzavírání ambulancí s konstatováním, že chřipka patrně dále ustupuje, jak bývá sezónním zvykem. Zaujal covid, ostatní virózy na popularitě utrpěly, ač rizikové pacienty ohrožují na životě rovněž. Prostě platí: „zajistěte mi reklamu, říká virus, a nezklamu“. Moc vědecké to však není,“ konstatuje Jan Žaloudík nad pátým tajemstvím.

Tip: COVID-19 versus chřipka: čím jsou si nemoci podobné a v čem se liší?

Léčitel Trump

Šestým tajemstvím profesor Žaloudík míní překvapivou myšlenku hlavy nejmocnějšího a nejnemocnějšího státu světa stran antiseptické nitrožilní chemoterapie. „Pan prezident Donald Trump, jistě v zaujetí jak nejlépe lidu pomoci, veřejně navrhl užívat desinfekci k nitrožilním aplikacím, aby se proces léčby urychlil a zefektivnil. Zda někdo z lékařů už instrukci přijal, nevíme. Na Moravě jsme měli odedávna jen koncept „spálení červa“ nalitím panáka alkoholu do hlavy ústy. Na Moravě jsme zjevně už tisíc let málo radikální. Koncept s námi veřejně sdílejí jen Srbové, jejichž prezident na prospěšnost ranního anti-covidího „prcka“ rakije rovněž veřejně poukázal. Ostatně bývala to i praxe koloniálních důstojníků začínat slunný den v mikrobiálně pestrých tropech sklenkou whisky. A to má pan prezident Trump fakt možnost rozhodovat třeba o užití jaderných zbraní? Bázlivého hned napadne myšlenka nutné izolace.“

Tip: Na jakou podporu má nárok OSVČ při pandemii koronaviru?

Vládní rouška, lidu zkouška

Žaloudíkovo oblíbené téma jsou povinné roušky. „V televizi představitel pravil, že rouška má větší význam, než si myslíme. Zlatá slova. Vskutku má. Především psychosociální. Snadno odliší rebela od nerebela, sociála od asociála, konformistu od nekonformisty, věřícího v pohromu od nevěřícího v pohromu. Odkloní mimiku, tragické výrazy i hloupé úšklebky, sjednotí oholené a neholené, makeupované i nemakeupované. Je výtečnou udržovatelkou pocitu ohrožení, trvání i řešení krize. A lid roušky žádá či nežádá? Vděčí jim prý za životy, poskytují bezpečí, každodenní vjem odpovědné vlády, filtr čistého vzduchu v parcích, lesích a polích, vděčí za příležitosti roušku odložit při pití piva či kouření. Nebo i nově vstřícně vládou povolená možnost roušku odložit při portrétování partnerské dvojice, aby se poznalo, kdo je kdo. Jsou to pozitivní aspekty, které bude plošně zarouškované společnosti těžko celoplošným odrouškováním zase brát, zdráhá-li se. Inu, vládní rouška, lidu zkouška.“ Sedmé tajemství.

Úspěch boje s velkými pandemiemi tkví podle Jana Žaloudíka i v detailech a malých věcech. „Nečetnými rouškami jako malým činem jsme hned v úvodu pomohli velké Číně, která naší malé zemi krátce poté pomohla zase velkým činem, tedy stotunovými náklady s rouškami v megaletadlech Ruslan. Inu mocné východní technologie. A jen co jsme ve velké Číně nakoupili, pomohli jsme už i my znovu zase malému San Marinu zásilkou dvou roušek na občana pro jeho třicetitisícovou populaci, žijící na známém kopci kousek po okresní silnici od pláží Rimini. Máme k Číňanům i Sanmariňanům prostě hezký vztah. V krátké době se uskutečnila česká pomoc nejlidnatější zemi i zemičce drobounké. Dva čisté kroky v jednom, jako u očistných šampónů s kondicionérem. Biomedicínská diplomacie. Řeč symbolů. A co tak reverzní Marshallův plán, tentokrát pro rozvinuté od nerozvinutých?“ Osmé tajemství.

Podle Jana Žaloudíka to jsou netelevizní, tedy neatraktivní tajemství. „Nová doba covidí časem uvidí, co vidí a co ještě nevidí. Jen tak nějak s tím lze docela kvalifikovaně prognosticky počítat. Vítejte v informačně-desinformační epoše, v době nových a zcela netušených příležitostí,“ uzavírá brněnský onkolog.