Není pojistné jako pojistné, rozdíly mezi zdravotním a sociálním pojištěním

Z odvedeného zdravotního pojištění je financována zdravotní péče a z vybraného sociálního (důchodového) pojištění potom státní důchody. Zaměstnanci ani OSVČ se přitom nemohou dobrovolně ani z jednoho systému odhlásit, zdravotní pojištění i sociální pojištění se řadí mezi povinné daně. Rozdílů mezi zdravotním a sociálním pojištěním je však celá řada.

• Zdravotní pojištění = vysoká míra solidarity
• Sazby sociálního pojištění jsou vyšší
• ČSSZ je pouze jedna
• Zdravotní pojištění musí být vždy placeno
• Žádný strop pro platbu zdravotního pojištění
• U sociálního pojištění se neprovádí dopočet do minima
• Žádný limit pro neplacení pojistného z vedlejší samostatné výdělečné činnosti

Zdroj: Shutterstock

Zdravotní pojištění = vysoká míra solidarity

Všichni zaměstnanci pracující alespoň za minimální mzdu zaplatí v procentním vyjádření na zdravotním pojištění stejně vysokou částku, a sice 4,5 %, a dalších 9 % za ně zaplatí zaměstnavatel. Výše odvodů na zdravotní pojištění přitom nemá vliv na možnost čerpání zdravotní péče.

Někteří občané tedy zaplatí během produktivního života velmi vysoké zdravotní pojištění, a přitom zdravotní péči téměř nepotřebují, a jiní zaplatí na zdravotní pojištění relativně málo a čerpají nákladnou zdravotní péči. Systém zdravotního pojištění je založen na principu solidarity, nikdo předem neví, kdy a v jakém rozsahu bude zdravotní péči potřebovat.

U sociálního pojištění platí, že kdo platí více na sociální (důchodové) pojištění, ten má vyšší starobní a případně invalidní důchod. Platby na sociální pojištění tedy přímo ovlivňují budoucí finanční situaci.

Sazby sociálního pojištění jsou vyšší

Na sociální (důchodové) pojištění platí zaměstnanci i OSVČ více. Zaměstnanci je z hrubé mzdy sráženo sociální pojištění 6,5 % a OSVČ platí na sociální pojištění 29,2 % z vyměřovacího základu. Sazba zdravotního pojištění pro OSVČ je 13,5 % a zdravotní pojištění placené zaměstnancem činí 4,5 % z hrubé mzdy.

ČSSZ je pouze jedna

Na trhu aktuálně působí 7 zdravotních pojišťoven, přičemž každý pojištěnec má právo změnit zdravotní pojišťovnu jednou za 12 kalendářních měsíců, a to buď od 1. 1., nebo od 1. 7. Výběrem a správou sociálního pojištění je pověřena Česká správa sociálního zabezpečení, u sociálního pojištění není možnost volby.

Zdravotní pojištění musí být vždy placeno

Občané, kteří mají pouze příjmy nepodléhající platbě zdravotního pojištění a nejsou současně státními pojištěnci (např. studentem, penzistou) si musí sami platit zdravotní pojištění jako OBZP. V roce 2023 v měsíční částce 2336 Kč. Nezaplacené zdravotní pojištění vymáhají zdravotní pojišťovny i exekučně. Sociální pojištění se v takových případech platit nemusí, ale dané období se následně nehodnotí pro důchodové účely. To znamená, že to má negativní vliv na budoucí důchodové nároky.

Žádný strop pro platbu zdravotního pojištění

Za rok 2023 se bude sociální pojištění odvádět pouze do dosažení maximálního vyměřovacího základu 1 935 552 Kč. Z částky nad strop se již sociální pojištění neplatí. Hranice maximálního vyměřovacího základu je přitom shodná pro zaměstnance i OSVČ. U zdravotního pojištění žádný strop zaveden není, zdravotní pojištění se vypočítává i z velmi nadstandardních příjmů ze zaměstnání nebo podnikání.

Vyzkoušejte: Mzdová kalkulačka 2023: rychlý výpočet čisté mzdy

U sociálního pojištění se neprovádí dopočet do minima

Zdravotní pojištění musí být u zaměstnance odvedeno alespoň z minimální mzdy, pokud tedy není zaměstnanec státním pojištěncem nebo neodvádí zdravotní pojištění z minima z jiného zaměstnání nebo neplatí alespoň minimální zálohy z podnikání. Pokud má zaměstnanec nižší mzdu než 17 300 Kč (např. z důvodu práce na zkrácený úvazek), provádí se právě dopočet do minima. Sociální pojištění se vypočítává ze skutečného vyměřovacího základu, žádné minimum není pro zaměstnance stanoveno. Nižší odvody na sociální pojištění samozřejmě znamenají v budoucnu nižší důchod.

Žádný limit pro neplacení pojistného z vedlejší samostatné výdělečné činnosti

V případě výkonu vedlejší samostatné výdělečné činnosti (např. v důchodu) se zdravotní pojištění odvádí i z velmi nízkého zisku. Sociální pojištění je však v takových případech nulové, neboť do limitu se neplatí. Když bude hrubý zisk za celý rok 2023 při výkonu vedlejší samostatné výdělečné činnosti do 96 777 Kč, sociální pojištění se neplatí. Při výkonu vedlejší samostatné výdělečné činnosti po část roku se limit poměrně snižuje.