Kdo bude mít nárok na práci na dálku, anebo kratší pracovní dobu?

Novela zákoníku práce s sebou nese velké změny. Jedna z těch hlavních je bezesporu povinnost zaměstnavatele vyhovět některým zaměstnancům, kteří žádají o home office anebo úpravu pracovní doby. Pojďme se společně podívat, jak to tedy nově bude a kterým zaměstnancům bude moct práci na dálku zaměstnavatel dokonce přikázat.

• Komu bude muset být schválen home office?
• Kdo bude mít nárok na kratší pracovní dobu?
• Co když zaměstnavatel žádosti o kratší pracovní dobu nevyhoví?
• Kdy se zaměstnanec vrátí do původní pracovní doby?
• Může zaměstnavatel nařídit home office?

Komu bude muset být schválen home office?

Mezi tyto šťastlivce budou patřit těhotné zaměstnankyně anebo zaměstnankyně nebo zaměstnanci pečující o dítě, které je mladší 9 let. Dále sem pak ještě spadají ti pracovníci, kteří dlouhodobě, převážně a sami pečují o osobu, která je podle zvláštního právního předpisu závislá na pomoci jiné fyzické osoby

• ve stupni II (středně těžká závislost),
• ve stupni III (těžká závislost), nebo
• ve stupni IV (úplná závislost).

Zmíněným osobám, pokud zaměstnavatele písemně požádají o home office, by mělo být vyhověno. Pokud by zaměstnavatel jejich přání nevyhověl, je povinen to písemně odůvodnit.

Čtěte také: Jak to bude s nárokem na dovolenou u DPP a DPČ?

Zdroj: Depositphotos

Kdo bude mít nárok na kratší pracovní dobu?

Nemusí se jednat vyloženě o kratší pracovní dobu, ale o jakoukoliv jinou vhodnou úpravu stanovené týdenní pracovní doby, neboť zaměstnavatel bude muset při zařazování do směn přihlížet k potřebám zaměstnankyně nebo zaměstnance pečujícího o dítě.

Na úpravu pracovní doby budou mít nárok

• těhotné zaměstnankyně,
• zaměstnankyně nebo zaměstnanec pečující o dítě mladší 15 let a
• pracovníci, kteří dlouhodobě a převážně sami pečují o osobu, která je závislá na péči a pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II, III, nebo IV.

Čtěte také: Jak se budou kompenzovat náklady na práci z domu?

Co když zaměstnavatel žádosti o kratší pracovní dobu nevyhoví?

Zaměstnavatel nemusí vyjít žádosti o kratší pracovní dobu vstříc, jestliže by tomu bránily závažné provozní důvody. Zamítnutí žádosti musí svým pracovníkům písemně odůvodnit. Co však mají být závažné provozní důvody, již novela zákoníku práce blíže nespecifikuje. Těmi by však v praxi mohlo být buď příliš málo zaměstnanců, anebo hodně pracovních zakázek, anebo jakékoliv jiné znemožnění, narušení anebo ohrožení řádného provozu zaměstnavatele.

Kdy se zaměstnanec vrátí do původní pracovní doby?

Zaměstnanec může zaměstnavatele písemně požádat o „návrat“ do původní pracovní doby neboli obnovení stanovené týdenní pracovní doby. Zaměstnavatel je povinen i v tomto případě svým pracovníkům vyhovět a opět, jestliže nevyhoví, bude muset vše písemně odůvodnit.

Čtěte také: Více částečných úvazků a home office. Stát v zákoně podpoří oboje

Může zaměstnavatel nařídit home office?

Ano, ale není to jen tak. Zaměstnavatel skutečně může nařídit práci na dálku v podstatě jakémukoliv zaměstnanci, ale to jen za předpokladu, že tak stanoví opatření orgánu veřejné moci podle jiného zákona. Lze to navíc také jen na dobu nezbytně nutnou a samozřejmě také tehdy, jestliže to povaha vykonávané práce vůbec umožňuje.

Další podmínkou k tomu, aby mohl zaměstnavatel práci na dálku nařídit, je také to, že místo, které se má stát místem výkonu práce na dálku, musí být k něčemu takovému vůbec způsobilé.

Zaměstnanec navíc také bude muset toto místo bez zbytečného odkladu písemně určit, pokud jej k tomu zaměstnavatel vyzve. Zaměstnanec však také může zaměstnavateli sdělit, že k výkonu práce na dálku nemá k dispozici žádné způsobilé místo.

Čtěte také: Musí vám zaměstnavatel proplácet výdaje související s prací z domu?