Pět důvodů, proč se při nízkém zisku z podnikání nechat raději zaměstnat

Někteří lidé provozují samostatnou výdělečnou činnost, přestože ví, že jejich příjmy jsou a budou nižší než naprosté většiny zaměstnanců. Pokud je však hrubý zisk velmi nízký, tak je vhodné samostatnou výdělečnou činnost ukončit a pracovat raději za minimální mzdu. Finančně a administrativně je to výhodnější.

1) Podnikatelská rizika

Naprostá většina OSVČ zažila situaci, že jim některý z odběratelů zaplatil pozdě nebo v nižší částce nebo dokonce vůbec. S výkonem samostatné výdělečné činnosti je spojena řada rizik. A to nejenom, zdali se podaří najít na trhu dostatek zákazníků, ale jestli budou zákazníci řádně za zboží nebo služby platit nebo nedojde k nějaké škodě. OSVČ přitom při výkonu své činnosti ručí celým svým majetkem. Pokud zaměstnanci zaviní škodu, tak ručí maximálně do 4,5násobku průměrné mzdy.

2) Daňové platby minimálně 47 600 Kč za celý rok 2017

Všechny osoby samostatně výdělečně činné vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost musí vždy platit sociální pojištění a zdravotní pojištění alespoň z minimálního vyměřovacího základu. I při nízkém zisku nebo ztrátě musí být povinné pojistné vždy zaplaceno alespoň v minimální výši. Za každý měsíc výkonu hlavní samostatné výdělečné činnosti v roce 2017 činí minimální vyměřovací základ u sociálního pojištění 7 058 Kč a u zdravotního pojištění 14 116 Kč. Sazba sociálního pojištění je 29,2 % z vyměřovacího základu a sazba zdravotního pojištění činí 13,5 % z vyměřovacího základu. U výpočtu povinného pojistného se neuplatňují žádné slevy nebo odpočty. Při výkonu hlavní samostatné výdělečné činnosti po celý kalendářní rok 2017, tak činí souhrnné povinné pojistné 47 600 Kč.

Praktický příklad

Živnostnice paní Skálová má hrubý zisk (příjem – výdaj) za celý rok 2017 ve výši 156 000 Kč, což odpovídá hrubé měsíční mzdě 13 000 Kč. Skutečný vyměřovací základ 78 000 Kč (156 000 Kč x 50 %) je nižší než minimální vyměřovací základy pro platbu sociálního pojištění a zdravotní pojištění. Na sociálním pojištění musí za celý rok 2017 zaplatit 24 732 Kč a na zdravotním pojištění 22 868 Kč, v souhrnu tedy 47 600 Kč. Na dani z příjmu fyzických osob nezaplatí z důvodu uplatnění slevy na poplatníka nic. Roční čistý příjem 108 400 Kč (156 000 Kč – 47 600 Kč) je o 7 280 Kč za rok nižší než by měla při práci za minimální mzdu.

3) Vysoké vstupní výdaje

Se zahájením samostatné výdělečné činnosti jsou spojeny značné vstupní výdaje. První roky samostatné výdělečné činnosti jsou spojeny se splácením úvěrů. Pokud následně podnikatelský záměr v praxi nefunguje, tak to znamená velké finanční problémy. Navíc osoby samostatně výdělečně činné přitom nemají nárok na náhradu mzdy nebo ošetřovné. Rovněž výpočet všech státních dávek (např. nemocenské, mateřské, státních důchodů, podpory v nezaměstnanosti je výrazně méně výhodný než v případě zaměstnanců.

4) Daňové a administrativní starosti

Za všechny zaměstnance vyřizuje veškeré daňové povinnosti zaměstnavatel a pokud zaměstnanec nahlásí zaměstnavateli každou změnu zdravotní pojišťovny, tak se nemůže zaměstnanec stát dlužníkem na dani z příjmu, sociálním nebo zdravotním pojištění. Výpočet povinných odvodů z hrubé mzdy je záležitostí a povinností zaměstnavatele. OSVČ si musí všechny povinnosti plnit a případné opomenutí nebo zpoždění je sankciováno. Daňové nedoplatky nebo nesrovnalosti potom provázejí bývalého živnostníka i po ukončení činnosti, jestliže se stane zaměstnancem. Ukončením samostatné výdělečné činnosti se před dluhy neuteče. Osoby samostatně výdělečné činné tedy nevěnují veškerý čas pouze samotnému výkonu své činnosti, ale musí řešit i povinnou administrativu. Dokladová náročnost se přitom neustále zvyšuje, např. EET není záležitostí pouze plátců DPH

Praktický příklad

Živnostnice Hájková ukončila samostatnou výdělečnou činnost a nechala se zaměstnat. Ze samostatné výdělečné činnosti dluží paní Hájková desetitisíce na sociálním a zdravotním pojištění. Pokud se nedomluví s pověřenými institucemi na splátkovém kalendáři, tak ji bude z hrubé mzdy ze zaměstnání prováděna exekuce pro dluhy ze samostatné výdělečné činnosti.

5) Není ochrana zákoníku práce

Jestliže musí živnostníci splnit dohodnuté termíny, potom pracují často pozdě do večera a o víkendech a za rok čerpají volno pouze v řádech dní. Když si firma najme na některou činnost OSVČ, potom se pro tyto vztahy neaplikují ustanovení zákoníku práce.