Proč je nucené vymáhání dluhů a splnění dalších povinností dvoufázové? Kdy jít k soudu a kdy k exekutorovi?

Když někdo nesplní svou povinnost, ke které se zavázal ve smlouvě, nebo mu vůči někomu vyplývá ze zákona, je třeba si ji vymoci. Pokud to nejde ani po dobrém – nezabere např. odložení splatnosti, návrh splátkového kalendáře, ani už trochu po zlém – nepomůže upomínání, je třeba se obrátit na soud.

Někdy stačí k vymožení povinnosti soudní spor a vítězství v něm, někdy je třeba ještě exekuční řízení. Je třeba počítat s „dvoufázovostí“ vymáhacího procesu.

• Průběh nalézacího řízení
• Proč je důležité zaslat předžalobní upomínku?
• Co je to exekuční titul?
• Průběh exekučního řízení

Zdroj: Depositphotos

Nalézací řízení předchází exekučnímu

Úspěch v soudním řízení a pravomocné rozhodnutí ukládající dlužníkovi povinnost zaplatit je pouze první část. Druhá nastupuje poté, co dlužník soudem přiznanou částku v určené lhůtě dobrovolně neuhradí, nebo nesplní jinou povinnost.

V takovém případě je třeba podat návrh na zahájení exekuce. Exekutor poté zjišťuje majetek dlužníka, ze kterého by mohla být pohledávka uspokojena. Popř. vymáhá a zajišťuje splnění jiné povinnosti, např. vyklizení nemovitosti.

Předžalobní upomínka varuje dlužníka a zakládá právo na náhradu soudních výloh

Pokud někdo neplní něco dobrovolně, je dobré zaslat mu výzvu k plnění – tzv. předžalobní upomínku. Pokud to nezabere, pak se obrátit s žalobou na příslušný soud. 

Předžalobní upomínka není povinná, ale je velmi vhodná. Žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má totiž právo na náhradu nákladů řízení (soudních výloh – soudního poplatku, plateb advokátovi apod.) proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení (žaloby) zaslal právě výzvu k plnění. Ve výjimečných případech hodných zvláštního zřetele může soud přiznat náhradu soudních výloh, i když žalobce žalovanému předžalobní upomínku nezaslal.

Zjišťování skutečností a jejich dokazování – tedy nalézací řízení

Před soudem probíhá tzv. nalézací řízení. Soud se seznámí s žalobou, posoudí navržené důkazy, ověří, zda je pohledávka (vymáhaný dluh) oprávněná. Pak ve svém rozhodnutí určí, v jaké výši a v jaké lhůtě má být dlužníkem uhrazena, resp. uloží dlužníkovi tuto povinnost. V tomto nalézacím řízení ještě exekutor nevystupuje. Před soudem proti sobě stojí věřitel a dlužník.

Výsledkem nalézacího soudního řízení je zásadně vydání tzv. exekučního titulu. Dlužník jej může splnit dobrovolně, pokud se podrobí autoritě soudního rozhodnutí, jinak může věřitel iniciovat exekuční řízení.

Exekuční titul nejenom od soudu

Exekučním titulem je rozhodnutí vydané soudem – může to být rozsudek, usnesení, platební rozkaz, směnečný platební rozkaz, nebo soudem schválený smír ukládající povinnost dlužníkovi.

V případě, že věřitel disponuje exekučním titulem, ale dlužník dobrovolně nesplní, co mu ukládá soud, může věřitel požádat o exekuci čili vykonání, vymožení exekučního titulu a jím uložené povinnosti.

Po nabytí právní moci rozhodnutí opatří soud na žádost věřitele vyhotovení exekučního titulu doložkou o právní moci, resp. po uplynutí lhůty ke splnění povinnosti doložkou o vykonatelnosti rozhodnutí. Takovou písemnost pak předá věřitel exekutorovi.

Rozsudek jako cár papíru? Kde nic není, ani exekutor nebere

Rozhodnutí soudu však může mít i jen hodnotu popsaného papíru, na kterém je vyhotoveno. Pokud dlužník majetek nemá, má pravomocný rozsudek ukládající zaplacení peněz ve výsledku nulovou hodnotu. Bývá tomu někdy u právnických osob, tzv. „prázdných schránek“, ze kterých byl majetek již předem „uklizen“.

Notářské zápisy se svolením k vykonatelnosti

Exekuční řád však umožňuje provedení exekuce i na podkladě jiných exekučních titulů než jen soudních rozhodnutí. Obvykle se jedná o notářský zápis s tzv. svolením k vykonatelnosti. Takový zápis má tu výhodu, že jestliže dlužník neplní svou povinnost, odpadá soudní řízení – zmíněné nalézací řízení před soudem a lze přistoupit rovnou k exekuci.

Notářský zápis sepisuje pochopitelně notář, a to o dohodě, kterou se její účastník zaváže splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka vyplývající ze závazkového právního vztahu. V této dohodě ve formě notářského zápisu účastník svolí, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (exekuce), jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní.

Takový notářský zápis se svolením k (přímé) vykonatelnosti (dohody) má ale smysl jen o závazkovém vztahu. Notářský zápis, jímž má být vymožena povinnost, která nevyplývá ze závazkového vztahu (ale třeba z ochrany vlastnického práva, jde-li o vyklizení nemovitosti) nemůže být uznán za exekuční titul, aby mohl exekutor přistoupit k exekuci. (O tom podrobněji autorka článku píše v odborném právnickém titulu zde: Notářský zápis se svolením k přímé vykonatelnost.)

Exekuční čili vymáhací řízení

Exekuční řízení se zahajuje na návrh věřitele. K návrhu musí být přiložen exekuční titul. Exekutora si může oprávněný vybrat.

Exekutor, kterému došel exekuční návrh, požádá příslušný soud nejpozději do 15 dnů ode dne doručení návrhu o pověření a nařízení exekuce. Soud musí rozhodnout nejpozději do 15 dnů.

Soud vydá v této lhůtě pověření exekutorovi k provedení exekuce, jestliže jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady (pokud ne, následně je exekuční řízení zastaveno). Poté pověřený exekutor posoudí, jak bude exekuce vůči dlužníkovi provedena, a pustí se do vymáhání jeho povinnosti. Tady už proti sobě stojí exekutor (hájící zájmy oprávněného věřitele) a povinný dlužník.

Čtěte také: Třetí Milostivé léto začne již 1. července. Jak se zbavit dluhů na daních a sociálním pojištění?